Anorexie je mezi námi

Já a anorexie

Milé ženy a dívky, musím se vám svěřit, už od října minulého roku se potácím mezi dietami, zdravou výžívou, cvičením. Ano efekt to má, nepotřebovala jsem hubnout vážila jsem 54kg a měřím cca165cm, taže moje váha byla vždy v normě. Nikdy jsem nebyla tlustá, dá se říct, že na základce jsme byla hubenouckej skřítek. Mimochodem bude mi 19 let. Vše to začalo jednou, když jsem vyrazila s kámoškama na nákupy, Líbili se mi jedny kalhoty v Terranove, popadla jsem velikost XS(34) a padila do kabinky, Kalhoty jsem z tezi zapla, takže jsem se smířila s tím, že si je nekoupim, vetsi velkosti nemeli. Doma ten vecer jsem si ztoupla na váhu a videla jak ručička váhy ukazuje 56kg. Řekla jsem si dost!!! Začala jsem hodne cvicit, každý den pul hodiny aerobiku, 20 minut posilování a 30 minut běhu. Když jsme jeli s našima nakupovat moje nákupní tašky obsahovaly např. zeleninu, ovoce, celozrne pečívo, nízkotučné jogurty, sýry, nízkokalorické tyčinky, suchary, rýžové chlebíčky, atd. Uplne jsem vypustila ze svého stravování bíle pečivo, tučné maso , salámy, párky, jim jenom kuřecí šunku a drubezi maso, ryby. Přes vánoce jsem se taky tak nejak držela, po pomysleni, ze více ztloustnu jsme prestavala mít na sladkosti chut, byt jsem je jako mala milovala. Kila šla uspěšně dolů, mela jsem radost, ale zároven jsem psychicky strádala, mela jsem neustale deprese, byla jsem naladová, na sve blízké hnusna, odsekávala jsem, nedokázala se soustredit, mim hlavním denim bodem bylo jídlo. Ráno jsme se nasnídala( musly s mlekem) a už jsem se nemohla dočkat 10h kdy prisla na radu moje svacina( tycinka nebo ovoce,...) Tak to bylo každý den. Nastoupila jsem na kolotoč diety a nevedela jak mam vystoupit, neslo to. Mela jsem zachvaty žravosti, které jsem se snahou prekonavala, uvádelo me to stále do depresi, natlak skoly a rodiny to jen prihoršoval, neustále jsem se prohlížela v zdcadle, jestli me fakdiky mizi, či se neobjevují nové. Když jsme neodolala a snedla jsem neco, co bylo proti mým předpisum ( cokolada, zmzlina, pizza,...) nenavidela jsem se, pred zrcadlem jsem se hned videla tlustsi a tlustsi. Dostala jsem se na vahu 43kg a stále mi bylo po pohledu do zrcadla špatně. Mamka mi neustále nadavala at zacnu pořádne jist a neblbnu, brecela, ja ji za to nenávidela cim dal vic.

Byla mi porad zima, mela jsme na sobe 4 tricka , puncochy, sustáky, ale stále jsem se klepala zimou, letní prázdniny roku 2006 jsme dá se říci přezila tímto zpusobem.

Bylo to strašné, byla jsme tak vysláblá, že jsme skolabovala a naši mě odvezli do Motolské nemocnice, kde mě dávaly mesic dohromady, kdyz me do nemocnice prijimali vážila jsem 40kg.

Po propustení jsme mela 45kg, uz jsem nechtela hubnout, ale ani mi doma neslo pribrat, ja ani nevim jestli jsem chtela. V nemocnici to slo , byly tam holky se samým problemem jako ja, povidali jsme si, me to strasne bavilo poslouchat jejich pribehy. Doma jsme po propusteni zhubla na 43kg, blížilo se září ( škola - 4.ročník ) a já jsme se bala, ze kdyz budud chodit do skoly, nebudu mit cas na cvicení kterým jsem travila 2 hodiny denne. Zacala skola a ja jsem zacala chodit do fitka, kde jsme byla cca 90 minut denne, Za 4 mesice jsme se dostala na váhu 48kg, snazila sjem se jist normalne, ale cvicila jsem hodne.